Žena, růže, písně, kosti

Když Lenka zjistí, že zdědila včely, představuje si jen žihadla a klobouk se síťkou. To by se ale nesměla narodit do rodiny, kde se dá vyměnit pingpongový míček za kolo, a tak je během pár týdnů vymění za pohřební službu v Českých Budějovicích, kterou se rozhodne vést po boku seriózního pana Kubálka. Jak to přijmou Lenky rodiče, kteří do ní vkládali naděje jako do úspěšného dítěte, které si buduje kariéru v Praze? Bude se moct nastěhovat do rodinného činžáku? Co se našlo v bytě pana Vobra? Ztlumí táta konečně tu muziku a přijde strejda Jára vůbec někdy do práce? Nasedněte do právě rozjetého rychlíku směr Budějce a užijte si tuto prázdninovou roadmovie, u které se budete smát a možná i trochu plakat.

Ukázka:

Pan Kubálek se tváří všelijak a docela dlouho mlčí.
„A kde byste to chtěla dělat?“
„Našli bysme si naše místo. Mně by se moc líbila Lhota, jestli znáte, je tam prima lesík, dobře přístupnej i pro lidi s berlema. Anebo, pokud by ty lidi chtěli pak vlastní místo na rozptyl, což asi chtít budou, tak klidně u nich na zahradě. Vyrobili bysme jednu takovouhle pohřební sadu. Malou rozložitelnou slavobránu s bílým šifonovým hávem, kterou bysme mohli snadno převážet, stoleček, kožený desky na vzkazy, sadu per a pěkných papírů, kapesníčky, tu pánev na ohniště samozřejmě, pepo, zapalovač, a jedeš. Žádný černý smutný mašle, ale ani žádnej barevnej cirkus. A byl by to loučící obřad, kterým bysme my byli průvodci.“ 

Kubis na mě kouká, mlčí, mne si bradu. Nadechuje, vydechuje, až konečně říká: 

„Ale nebudete tomu říkat pánev.“ 

„Nebudu. Umíte hrát na kytaru?“ 

Chcete knihu věnovat někomu jinému? Chcete napsat věnování? Vše mi napište do poznámky <3.

Autobiografický román

210 stran

Paper back

2027